Mít fotky v Národním muzeu je vážně skvělý pocit
Nikdy jsem se nepovažovala za žádného PRESS fotografa, ale jen za momentkářku, co si fotí pro radost svoji i ostatních. Proto jsem své snímky do soutěže CZECH PRESS PHOTO, která je primárně věnována reportážní fotografii, také nikdy nepřihlásila. Letos mě ale moje báječná kamarádka a fantastická fotografka Kateřina Janišová zatahala za obě uši a přiměla mě snímky z letošní návštěvy New Yorku do soutěže poslat. Žádné argumenty ani námitky neměly sebemenší šanci na úspěch, Kačenka byla naprosto nekompromisní. A já jsem za její přístup dnes moc ráda.
Její zásluhou jsem se totiž mohla radovat z nominace a nakonec i z krásného třetího místa v kategorii KAŽDODENNÍ ŽIVOT a těšit se i z toho, že se o tuto kategorii dělím se svými úžasnými spoluvystavujícími z festivalu JIHOČESKÝ VÝLOV Davidem Sládkem a Míšou Kročákovou.
Úspěch v této soutěži má pro mě i velmi osobní přesah. Můj dědeček, na kterého s láskou denně vzpomínám, byl pravidelným návštěvníkem této výstavy a opakovaně mě přesvědčoval o tom, jak by to mým fotografiím v takové soutěži slušelo. Protože ale dědečkové nebývají v hodnocení svých vnoučat úplně objektivní a já se nepovažovala za fotografa, který by do jakékoliv kategorie spadal, své fotografie jsem tak za jeho života nikdy nepřihlásila. O to víc mě teď mrzí, že jsem odvahu k účasti našla až šest let po jeho odchodu. Přesto však věřím, že to všechno ze shora vidí a že byl v ten slavnostní večer se mnou.
Ještě jednou veliká gratulace všem, ať už se jejich fotografie probojovaly či nikoliv. Děláte skvělou práci!
