Nechoďte proti svému tvůrčímu cítění
Fotografie mě primárně neživí. A protože jsem po své mamince zdědila i samaritánskou povahu, tak čas od času fotím pro své blízké i věci a události, které mě nijak zvlášť netěší, po umělecké stránce mě spíše vysilují a často mi berou to nejvzácnější, čas.
Poslední takový krok mě vyšel opravdu velmi draho a já začala přemýšlet o tom, jaké poučení si z toho mám vzít. A přišla na to...
Ušla jsem jako fotograf už dlouhou cestu, našla jsem si svůj vlastní styl a vím, co mě na tomhle krásném světě těší zachycovat a co ne. A toho se také musím držet. Uvědomila jsem si, že moje tvůrčí práce patří jen mně. Je mou vizitkou, mou vášní, mou láskou, mou životní náplní a tak s ní musím také zacházet. Hýčkat ji, být ji věrná a nikdy nechodit proti svému cítění, abych potěšila ostatní, bez ohledu na to, jak moc je miluju.
S příchodem jara si tedy dávám i několik nových předsevzetí: Věnovat se primárně své tvorbě a fotit věci, které mi přináší do života radost, zajímavé lidi, zkušenosti a jejich přínos má pro mě hlubší přesah. Zakázkovou fotografii si velmi pečlivě vybírat a hlavně se naučit říkat NE svým blízkým. Snad budou mít pochopení.
Ale fotka je láska a já chci, aby jí zůstala. Mějte radost z tvorby a buďte sami sebou.
